Živočišná výroba

ŽIVOČIŠNÁ VÝROBA je významnou součástí zemědělské výroby. V celosvětovém měřítku převažuje hodnota živočišné výroby nad rostlinnou. Tuto převahu vytvářejí především státy s rozvinutou tržní ekonomikou, tedy státy vyspělé, ve kterých je živočišná výroba vedoucím odvětvím zemědělské výroby. Rostlinná výroba je ve vyspělých zemích zaměřena pro potřeby výroby živočišné, především produkce zrnin.

Ve většině rozvojových zemí je živočišná výroba až druhořadým odvětvím, protože postrádá kvalitní krmivovou základnu. Nedostatek potravin živočišného původu se projevuje v populaci tzv. bílkovinným hladem, který působí negativně na fyzickou kondici obyvatel a pracovní výkonnost.

Rozmístění živočišné výroby ovlivňují dvě skutečnosti:

1) krmivová základna

2) spotřeba (poptávka po produktech živočišného původu)

Ve vyspělých zemích je první faktor, tedy krmivová základna, geograficky oddělena od vlastního chovu. Proto se zde při rozmístění živočišné produkce významnou měrou uplatňuje činitel spotřeby.

Působení trhu se projevuje ve dvou územních dimenzích. Jednak přitahuje zemědělskou výrobu včetně živočišné výroby do svého bezprostředního zázemí (příměstský chov mléčného skotu a drůbeže). Jednak působí v širších geografických dimenzích především zásluhou modernizace dopravy. Jako příklad lze uvést specializované dodávky masa, masných výrobků či mléka z Argentiny, Uruguaye, Austrálie, Nového Zélandu…

V rozvoji a rozmístění živočišné výroby se uplatňují významnou měrou i náboženské vlivy. Islamisté nejí vepřové, hinduisté zase hovězí maso…

Živočišnou výrobu můžeme rozdělit na intenzivní a extenzivní typy. Rozdíly jsou však velmi relativní a v řadě zemí dochází ke kombinaci intenzivní a extenzivní živočišné výroby.