Nanotechnologie pronikají do všech oblastí našeho života a nevyhnuly se ani zemědělství. Jejich nasazení je aktuální v rostlinné výrobě, např. při aplikaci hnojiv nebo ochranných prostředků. Jeví se ale jako velmi perspektivní i pro chovy hospodářských zvířat, kde najdou uplatnění ve výživě, léčbě a v neposlední řadě i v reprodukci.

Pokud bychom nashromáždili biomasu všech savců žijících v tomto okamžiku na naší planetě, byli bychom zřejmě zaskočeni výslednou bilancí. Plných 34 % biomasy savců tvoří lidstvo. Dalších 62 % připadá na hospodářská zvířata a pouhá 4 % zbývají na volně žijící savce od myší, přes netopýry a antilopy až po velryby. Chov hospodářských zvířat formuje zcela zásadním způsobem životní prostředí Země. Jednou z cest, jak snížit celkovou zátěž je intenzifikace, protože narůstající potřeby lidstva tak zajistíme menším počtem zvířat s vyšší užitkovostí. Živočišná výroba intenzifikuje díky pokroku ve šlechtění a využívání nových technologií. Významným pomocníkem se v dohledné době stanou nanotechnologie a nanomateriály. Protože management reprodukce včetně asistované reprodukce hospodářských zvířat patří ke klíčovým intenzifikačním nástrojům, nemůže nástup nanotechnologií a nanomateriálů tuto oblast minout.

Nanočástice o rozměrech od 1 do 200 nanometrů se často chovají jinak, než mikročástice tvořené týmž materiálem. Svou roli tu sehrává podstatně větší poměr povrchu k celkovému objemu částic. U nanočástice se tak větší měrou projevují fenomény vyplývající z efektů kvantové fyziky. Zjednodušeně se dá říci, že se nanočástice svými vlastnostmi nejednou vymykají našim zažitým představám a zdravý selský rozum nemusí k jejich pochopení stačit. Nanočástice se mohou od mikročástic lišit elektrickým nábojem, reaktivitou, vazebnými schopnostmi na různé povrchy i schopností pronikat do nitra buněk.*